Zdenka Rusínová

(* 1939)

Roz. Zapletalová. Vystudovala češtinu a ruštinu na filozofické fakultě v Brně mj. u J. Bauera a A. Lamprechta. Po absolutoriu zůstala ve svazku fakulty. 1967 PhDr., 1985 CSc.; habilitovala se r. 1992 a r. 1998 byla jmenována profesorkou českého jazyka. Od r. 1996 byla tři roky vedoucí ústavu českého jazyka na fakultě, 1994–96 proděkanka fakulty. Vědeckou činnost začínala jako dialektoložka češtiny; odtud se její odborný zájem obracel jednak k historii českého jazyka, jednak k současné češtině spisovné; spoluautorka týmového díla gramatografického. Většina jejích tištěných prací je věnována historické slovotvorbě češtiny, nezanedbatelná část i tvoření slov a morfologii českého jazyka současného. Autorka vysokoškolských učebních textů z jazykovědné bohemistiky pro české studenty i pro cizince. Publikovala o češtině četné příspěvky popularizační.

L.: RočBU 1964, s. 99; RočUJEP 1964–68, s. 451; RočUJEP 1968–75, s. 453; RočUJEP 1976–85, s. 344; T. Polková, SPFFBU A 47, 1999, 194–197 (bibliografie); (dodatek k bibliografii), SPFFBU A 52, 2004, 176–177; P. Karlík – J. Pleskalová (ed.): Život s morfémy. Sborník studií na počest Zdenky Rusínové, B. 2004 (tam i personální medailon z pera D. Šlosara a bibliografie)