Miroslav Grepl

(* 1929)

Vystudoval na filozofické fakultě brněnské univerzity češtinu a ruštinu mj. u A. Kellnera a F. Trávníčka. Po absolutoriu zůstal ve svazku fakulty. 1959 PhDr. a CSc.; habilitoval se r. 1965 pro současný český jazyk (ustaven 1966); r. 1990 byl jmenován profesorem oboru. 1960–61 působil jako lektor češtiny na univerzitě v Greifswaldu. Vyvíjel intenzívní vědeckoorganizační činnost, mj. jako vědecký sekretář Mezinárodní komise pro studium slovanských jazyků, jako organizátor mezinárodních syntaktických symposií na filozofické fakultě v Brně, jako proděkan filozofické fakulty a jako vedoucí katedry slavistiky. Vědeckou aktivitu zahájil pracemi o českém jazyce doby obrozenské. Badatelsky je orientován k jazyku současnému, především k jeho syntaxi; opakovaně se vrací k problematice větné sémantiky a pragmatiky. V teorii navazuje na tradice lingvistiky strukturální a funkční. K myšlenkám svých předchůdců se staví jako k podnětům, které nejenže originálně aplikuje, ale též samostatně dotváří a překonává.

L.: P. Karlík, ČJL 39, 1988–89, 372–375; týž, SaS 50, 1989, 171–174; týž, SPFFBU A 37– 38, 1989–90, 15–20 (tam i bibliografie); R. Večerka, NŘ 72, 1989, 259–261; (dodatek k bibliografii), SPFFBU A 47, 1999, 202–203; (dodatek k bibliografii), SPFFBU A 52, 2004, 181–182