Mirek Čejka

(* 1929)

Absolvent oborů čeština a ruština na filozofické fakultě v Brně. Působil učitelsky na školách 2. cyklu, byl lektorem češtiny v Pekingu (1956–58), v Londýně (1966–68) a v Řezně. Pracoval jako vědecký pracovník v brněnské pobočce ÚJČ (1954–56), od r. 1959 na filozofické fakultě v Brně (tam habilitován). Vědeckou práci zahájil jako dialektolog. Jeho odborný záběr se vyznačuje širokým rozpětím věcně tematickým i teoretickým a metodologickým. Část jeho prací je orientována historickosrovnávacím způsobem a míří přes slavistiku (s využitím lexikostatistických metod) a indoevropeistiku až do společenství nostratického. Silněji je v jeho vědeckém díle zastoupena problematika synchronního popisu, při němž využívá svých rozsáhlých jazykových znalostí jako pozadí pro porovnání jazyků nepříbuzných a míří k závěrům jazykovědně teoretickým. Přispíval též k dějinám jazykovědy.

L.: RočBU 1964, 96–97; RočUJEP 1964–1968, s. 449; RočUJEP 1968–1975, 749–750; RočUJEP 1976–1985, s. 343; D. Šlosar, NŘ 72, 1989, 212–213; R. Večerka, SPFFBU A 37/38, 1989/90, 7–8 (na str. 9–14 též bibliografie); Z. Hladká – M. Nekula, SaS 60, 1999, s. 327; J. Zeman, Češtinář 15/1, 2004/2005, 23–25; (bibliografie), SPFFBU A 52, 2004, 177–179