Marie Krčmová

(* 1940)

Roz. Hrabáková. Vystudovala na filozofické fakultě v Brně češtinu a ruštinu a rozšiřovací fonetiku mj. u A. Lamprechta, K. Ohnesorga. Po absolutoriu fakulty r. 1962 působila v brněnské pobočce akademického Ústavu pro jazyk český, 1971 přešla na filozofickou fakultu brněnské univerzity. 1972 CSc., 1988 jmenována docentkou (1991 habilitace), 1996 PhDr., od r. 1998 profesorka pro obor český jazyk. Působila zprvu na katedře (později ústavu) českého jazyka, poté byla pověřena vybudováním a vedením fakultního ústavu jazykovědy. Vědeckou dráhu začínala jako fonetička. Z dialektologického školení vyrostly na jedné straně její práce vyšetřující proměny národního jazyka a studie sociolingvistické, na druhé straně pak práce věnované stylistice češtiny. Zabývá se i otázkami didaktickými; je spoluautorkou středoškolských 86 Večerka : Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů učebnic a učebních textů vysokoškolských. Soustavně se věnuje popularizaci jazykovědy a problémům jazykové kultury.

L.: (bibliografie), SPFFBU A 48, 2000, 175–184; (dodatek k bibliografii), SPFFBU A 53, 2005, 214–216; Teorie a empirie (= sb. věnovaný M. Krčmové), sestavili T. Hoskovec, O. Šefčík a R. Sova, B. 2006; M. Křístek, Češtinář 16/3, 2005–2006, 84–85